Samsung Galaxy SIII: pětipalcová bestie (velká recenze)

Nástupce podařeného Galaxy SII nemá úplně lehkou pozici. Předběhl jej Galaxy Nexus (z vlastní továrny) a hlavně HTC One X. Všechny tyhle telefony se vyznačují obřím displejem, v úhlopříčkách se doslova předhánějí. Nexus má 4,65", HTC One X o kousek více 4,7" a Samsung si řekl, že to musí trumfnout. Galaxy SIII má tak dokonce 4,8".

 

Stejné rozlišení, tedy 720 × 1 280 px se však vejde i do 4,3“, což by sice bylo po všech stránkách lepší, ale zřejmě by to nevypadalo tak dobře na propagačních materiálech. My uživatelé se tedy musíme smířit s faktem, že když chceme špičkový telefon s Androidem, bude to velké pádlo.

Na test mám k dispozici bílý model. Kromě HTC One X budu nové Galaxy hodně srovnávat i s původním Galaxy SII.

Srovnání s Galaxy SII	a s HTC One X

Konstrukční provedení je plastové, žádná slitina, ani polykarbonát, obyčejný plast. To samo o sobě není nic špatného, vše lícuje, nic nevrže a telefon je díky tomu o něco lehčí. Samsung ale podlehl zvrácenému trendu dělat věci lesklé. Zatímco Galaxy SII má krásně vroubkovaná záda, tak SIII je kompletně lesklý telefon, na kterém hodně ulpívají otisky prstů. Povrchová úprava je lehce perleťová, lesklý plast však ničím vylepšit nejde.

V horní části zad je umístěna čočka fotoaparátu, LED přisvícení a hlasitý reproduktor. Pokud jde o stylovost, SIII vyhrává, v ruce se však lépe cítím se starším Galaxy SII. Po stranách najdete zapínací tlačítko (vpravo) a kolébkový ovladač hlasitosti. Dole nabíjecí a datový microUSB a nahoře jack pro sluchátka. Rozměrově je telefon o pár milimetrů vyšší, než HTC One X. Ve srovnání s Galaxy SII jsou však rozměry neporovnatelné.

Rozdělávatelný

One X je jeden nerozebíratelný kus, ale oba Samsungy včetně Nexuse mají oddělávací tenounký plastový kryt. Ten se vám prohne i mezi prsty, ovšem ničemu to nevadí. Pod krytem se dostanete k akumulátoru, SIM kartě a microSD. Proti modelu SII zde nastalo mírné zlepšení – již se dá dostat k microSD kartě i bez vyjmutí baterie. Konstrukce je však velmi pevná. Obvod telefonu je proveden jako imitace broušeného hliníku.

Zajímavá je přední strana. Kromě obřího displeje je tu hodně zajímavých prvků. Nahoře jsou to vedle čočky přední kamery dva senzory a informační LED, jež svítí mnohem více, než u jiných telefonů. Po krátkém nezvyku jsem ale naznal, že je to lepší – informační LED má být hlavně vidět.

Ve spodní části pro palec je jedno hardwarové! Tlačítko. V Samsungu se vedla dlouhá debata, zda ponechat fyzické tlačítko, nebo jej nahradit senzorovým a nakonec vyhrálo klasické tlačítko reprezentující návrat na domovskou obrazovku. Dříve bych na hardwarová tlačítka nedal dopustit, ale už jsem si zvykl. Přesto jej beru jako plus. Co se mi už tak nelíbí je jeho kombinace se senzorovými tlačítky menu a zpět – jelikož musíte používat tlačítka všechna a každé je jiného typu. Často mi prst sklouzne z normálního tlačítka na senzorové a dojde k nechtěnému stisku. Hardwarové tlačítko je totiž vystouplé (více, než u kolegova modrého Galaxy SIII). Raději bych bral všechny tlačítka senzorové, nebo ještě lépe všechny tři hardwarové, ale kombinace mi příliš nevyhovuje.

Tlačítka ve dne	a v noci (resp. zapnutá)

Díky hardwarovému tlačítku nemusíte telefon odemykat jen zapínacím tlačítkem, ale klidně i tlačítkem domů, což je velká výhoda. Obě senzorová tlačítka nejsou příliš vidět, ale jejich podsvětlení jde nastavit tím způsobem, že svítí současně s displejem a nedochází k jejich vypnutí po pár sekundách. To se většinou nevidí, například Xperie mají s podsvětlením tlačítek problém, ale Samsung to zvládl na výbornou.

Senzorová tlačítka jdou trochu proti proudu. Google totiž víceméně určil, že levé tlačítko znamená zpět a pravé bude sloužit pro přepínání aplikací, čímž se vytratilo tlačítko pro menu. Vývojáři aplikací se s tím musí poprat a vložit jeho funkci přímo do svých programů, jinak Android zobrazí na displeji černý pruh s pomocným tlačítkem.

Většina programátorů na to zatím kašle, Samsung má ale zpět na pravém tlačítku a na levém menu. Aplikace se přepínají delším podržením tlačítka domů. Přestože je na telefonu Ice Cream Sandwich, černý pruh se u starších aplikací nezobrazuje a lze postaru používat tlačítko; praveděpodobně to má Samsung vyřešené ve své nadstavbě TouchWiz. Stejně tak je tomu u Galaxy SII. Samsung má funkce jednotlivých tlačítek vyřešeny subjektivně lépe, než čistý Android.